Rozhlas a já

Před necelým rokem mě požádal redaktor Č. rozhlasu Brno, Josef Veselý, o rozhovor pro oblíbený brněnský pořad Rendez vous. Byl jsem v té době po závažné operaci, necítil se na podobnou akci, navrhl jsem mu, že si můžeme popovídat na podzim, až naberu něco sil. K akci jsem ho na podzim vybídl, ale už se neozval. Myšlenka mi zůstala nadlouho v hlavě a tak jsem se rozhodl povídání o jedné zajímavé a pro mne neobyčejně milé stránce mého života absolvovat alespoň ve virtuální podobě.

Už někdy na počátku šedesátých let se mi podařilo navázat spolupráci s brněnskou redakcí vědy a  techniky Č. rozhlasu, kterou vedl nezapomenutelný všestranný přítel, Přemysl Matula (ve své rodné vsi mu právem říkali "Mysl")! Byla obdivuhodně bohatá, vydržela přes tři desítky let a měla dokonce několik výrazně rozdílných kapitol. Za tuto dobu rozhlas odvysílal na 440 mých autorských pořadů. Snad stojí za to, malinko si o ní popovídat.

Zbývá dodat: je to už druhý virtuální rozhovor, který jsem na webu publikoval. Ten první se týká mé odborné kariery a najdete ho na www.energetik-vv.seniorweb.cz .

Virtuální redaktor (VR): Jak to celé začalo?

Na mém pracovišti, EGÚ Brno, jsme v polovině padesátých let postavili pozoruhodné vědecké zařízení, analogový počítač pro výpočty elektrických sítí, tzv. střídavý model. Rozměrný elektrický stroj, který zabíral celý pavilon na veletržním výstavišti v Brně, budil pozornost odborníků, veřejnosti i médií a ohledem na své umístění se stal součástí první Celostátní strojírenské výstavy (strojírenské výstavy byly předchůdcem, předznamenáním pozdějších veletrhů).

S mikrofonem v ruce navštívil na naše pracoviště i Přemysl Matula, vedoucí redaktor vědy a techniky brněnského rozhlasu, aby pro svůj cyklický pořad o vědě a technice, Paprsek natočil reportáž. Seznámil se s ním, seznámil se s jeho pořadem: byl to poměrně pestrý magazín vědy a techniky, vysílal se týdně a těší se slušnému zájmu posluchačů.

Jeho pořad o našem počítači i jeho rozhlasové pořady mě zaujaly. Dodal jsem si odvahy a o několik málo měsíců jsem mu nesměle nabídl své vlastní pásmo o zajímavostech, spojených s provozem elektrizační soustavy. Bylo přijato, natočeno, odvysíláno a líbilo se. Co je důležitější, stalo se počátkem dlouholeté spolupráce s Rozhlasem, která přetrvávala až asi do roku 1992! Pro mne, vědeckého pracovníka v energetice, představovala mimořádně poutavého a zajímavého koníčka, která měla spoustu zajímavých kapitol.

Tou první byla vědecko-populární pásma o energetice, o jejích jednotlivých oblastech. Postupně jsme se dotkli všech jeho zajímavých oblastí, úlohy elektřiny v našich životech, o její výrobě, o elektrárnách jaderných, o vltavské kaskádě, spolu jsme dokonce stvořili i šestidílnou rozhlasovou univerzitu energetiky, odvysílanou tehdy exkluzivně na Vltavě.  Do ukončení práce redakce jich vzniklo na 70.

Rád bych dodal, že šlo vesměs o pořady, které měly svůj scénář, texty přednášeli přední brněnští herci, v Paprsku nejčastěji bylo slyšet příjemné a zasvěcené hlasy Aranky Lapešové a Jiřího Brože.

VR: Hovoříš o několika kapitolách! Jaká byla ta další ?

 Kolem roku 1966 nebo 1967 jsem už měl za sebou řadu rozhlasových relací a poměrně důvěrně poznal s Přemkem Matulou. Od něj se ke mně dostala zajímavá nabídka. Dvě dámy, redaktorky rozhlasu, pani Tučková a Jeřábková, autorky tehdejšího Domina, magazínu pro volný čas, hledaly možnost rozšíření svého pořadu o rubriku pro kutily. Přemek jim na jejich dotaz prý tvrdil: je-li v Brně muž, který by dovedl tuto rubriku připravovat, pak je to Imrich Lencz. S pani redaktorkami jsme si porozuměli, nevadilo jim ani moje mírné „ráčkování“, pořady jsem osobně doprovázel před mikrofonem. Stal jsem se tak "velkým kutilem" brněnské redakce. Vybral jsem si pseudonym Martin Jelšovský a jednou za měsíc osobně – před mikrofonem – zásoboval zájemce o užitečné trávení volného času informacemi o tom, jak si počínají, čím se zaměstnávají kutilové u nás i v blízkém a vzdálenějším zahraničí.

O podklady a náměty nebyla nouze. Díky určitému uvolnění mezinárodní situace jsem si mohl předplatit západoněmecké Hobby, navázal jsem spojení s redakcemi časopisu Domov a Mladý technik, s vydavatelstvími technické literatury pro tuto oblast (SNTL, Mladá fronta)… Nezůstalo jen u drobné kutilské rubriky. Dámy mi brzy svěřily celá (tuším hodinová) pásma, věnovaná obvyklým i méně obvyklým koníčkům, protkaná reportážemi se zajímavými lidmi. Zájemcům jsem tu a tam opatřil a poslal kopie návodů z různých časopisů.

VR: Mohl bys charakterizovat některé příklady? 

Ke zvláště zdařilým pásmům (pokud si vzpomínám) patřila „Jak se dělá chalupa“ – o lidech, kteří si vyprojektovali a vlastní rukou postavili krby, doplňky domu i celý dům; do pásma jsem zakomponoval fejetony pana Nepila na stejnojmenné téma. Neméně zajímavé bylo pásmo o řemeslech v rukou kutilů; pan Nepil na naši objednávku napsal fejeton o tomto podivuhodném druhu lidí.

Z linie trochu vybočovalo povídání na téma „Můj koníček – matematika“, v němž se mj. můj pozdější učitel a (snad bych si dovolil říci) přítel Doc. Dr. Václav Kudláček vyznával ze své lásky k této, pro mnohé nepochopitelné disciplině.

S úsměvem vzpomínám na občasná zasedání redakční rady Domina. K velmi oblíbeným rubrikám Domina patřily příspěvky „klubu vařících mužů“. Koho klub sdružoval, asi nemusím vysvětlovat. Kuriózní byl jeho vznik. Redaktorky Domina jednoho dne natočily reportáž s mužem, jehož koníčkem bylo vaření, samozřejmě na vysoké úrovni a s náležitou dávkou fantazie a tvůrčího ducha. Aby reportáž byla zajímavější, zarámovaly ho zasazením do smyšleného klubu vařících mužů. Odezva posluchačů byla překvapivá, vařící muži z celé republiky se dožadovali členství v klubu! Brněnský rozhlas musel svůj „klub vařících mužů“ založit.

Pro nás ostatní byla zasedání redakční rady spojená s nevšedním gastronomickým zážitkem. Naši vařící muži pokaždé připravili překvapivé pohoštění, jednou to byly paštiky z nejrůznějších surovin a nejrůznější provenience, jindy se konal „fazolový den“ (přiznejme, že významnou složkou fazolových receptů bylo prvotřídní maso v nejkurióznějších úpravách).

Tehdejší Domino nepřežilo vstup „bratrských vojsk“ v roce 1968. Jeho redaktorky se angažovaly ve vysílání v těch pohnutých srpnových dnech a Domino bylo z vyšší moci rozprášeno.

VR: Tvoje spolupráce s rozhlasem ovšem touto epizodou neskončila!

Zdaleka ne, spolupráce s Přemkem pokračovala a to nejen v původním duchu. Kolem roku 1970 dostal nový úkol: aktivizovat své posluchače!  Spolu jsme delší dobu přemýšleli, jak? Navrhl jsem mu opět kutilskou rubriku, tentokrát zcela nově pojatou, zaměřenou na elektroniku, tato zůstala pro dlouhé roky mým koníčkem. Tuto kapitolu Přemek nazval: Věda a technika inspirující, stala se rámcem pro celou sérii dalších pořadů.

Ale vysvětlil jsem mu: nebude mít smysl, jestliže posluchači budeme pouze vykládat, o elektronice, o zajímavých elektronických zařízeních, které lze sestrojit v domácí laboratoři / dílně, mluvit. Amatér - elektronik musí mít k disposici stručné, leč srozumitelné podklady, schéma zapojení, návod k oživení přístroje. Bylo přijato, Přemkova redakce se zavázala ke každé relaci, kterou z této oblasti měsíčně natočíme, zprostředkovat zájemcům písemný návod pro amatérskou práci. Naše návody, převážně z mé amatérské díly, zpočátku pracně rozmnožované, později v počítačovém vyhotovení vycházely měsíčně po více než 20 let! Jejich malá část se stala podkladem mé knížky"Zábavná elektronika"; je ještě k nalezení v některých knihovnách a dokonce už i v antikvariátech. Z pořadů a navazujících návodů mohly vzniknout knihy nejméně čtyři…

Krátce po r. 1990 Paprsek skončil, Český rozhlas podstatně zjednodušil programová schémata i přípravu pořadů, pro komponované pořady už nebylo místo. S nástupcem Přemkovým, Michalem Plachým, jsme si na závěr posledního vysílání popovídali, zavzpomínali. Snad stojí zato, abych zvukový záznam tohoto závěrečného rozhovoru tu zpřístupnil. Najdeš ho na adrese 13-Burza kutilů.mp3

VR: Pokud vím, slušnou pozornost mezi posluchači získaly tvé „technické kvizy“. Jak vůbec vznikly?

Byl jsem nejen autorem rozhlasových pořadů, ale i zanícením posluchačem jejich vybraného okruhu. Nejvíce mě upoutaly krásné stereofonní pořady "3 krát 60 a to stereo", které Vltava nabízela každé nedělní odpoledne a v nich zajímavé kvizové úkoly pro posluchače. O každé neděli, následující po vyhlášení nového úkolu odznělo správné řešení a vylosování malé odměny pro úspěšné řešitele.

Trochu jsem Vltavě tento pořad záviděl a Přemkovi nabídl podobný pro Paprsek, technický kviz. Nápad se rovněž ujal a vzbudil mimořádnou pozornost. Měsíc co měsíc jsme asi od roku 1975 pro posluchače přinášeli nový a nový úkol, zaměření se střídalo, byly to úkoly z matematiky, fyziky, elektrotechniky i zcela obecné... Musím se opět přiznat k jejich autorství. A opět: na závěr Paprsku jsme si s Michalem i tuto kapitolu připomněli, náš rozhovor tu opět najdete na 14-Technický kviz.mp3 .

Těch kvizů, jejich zadání i řešení, jak zazněly v rozhlasovém vysílání, jsem si zaznamenal desítky a některé nejzajímavější přehrál i na počítač. Alespoň jeden z nich, o němž se zmiňuje i rozhovor citovaný v předchozím tu opět pro ilustraci zpřístupňuji. Jeho zadání je na 25-Obzor_Zadání.mp3 a poněkud překvapivé řešení na 26-Obzor_Řešení.mp3 .

VR: V paměti některých posluchačů jsou ještě živé tvé, resp. vaše rady jak šetřit energií!

Opakující se energetické krize nově a nově otevřely otázky významu energetických úspor pro národní hospodářství i pro každého jednotlivce. Snad ještě v r. 1989 jsem Přemkovi navrhl další rubriku, zaměřenou na tuto tématiku pod poutavým názvem či heslem "Měsíc zdarma". Tvrdili jsme, že poměrně jednoduchými opatřeními lze ve většině domácností dosáhnout energetické úrovni v hodnotě jednoho měsíčního inkasa a tedy jeden měsíc v roce topit, vařit svítit, poslouchat rádio a televizi ap. v podstatě zdarma.

Ve všech předchozích případech měly mé příspěvky formu komponovaných pořadů s přesně připraveným scénářem, komentář přednášeli osvědčení brněnští herci a do nejednoho pořadu jsme pro osvěžení zařadili malou ilustrační scénku, kterou brilantně odehráli brněnští herci.

V pořadech "Měsíc zdarma", který se vysílal po tři roky rovněž měsíčně, jsme zvolili jiné pojetí, živý rozhovor rozhlasového redaktora Michala Plachého, který vystřídal penzistu Přemka, se dvěma odborníky, Jiřím Ježem a se mnou. Až v posledním ročníku mě napadlo pořad v úvodu a závěru rovněž ilustrovat malou scénku, v nichž jsem pátrání o ztrácející se energii a důsledků na lidskou společnost svěřil těm nejpovolanejším, Sherlocku Holmesovi a Dr. Watsonovi. Byla to neobyčejně poutavá možnost rozhlasových komposicí, použití svěžích ilustračních scének, které se zaujetím nahráli přední brněnští herci. Pro mne, jako autora, představovaly neobyčejně vzrušující výzvu. Jak byly tyto pořady laděny se můžete dovědět z dalšího zvukového záznamu na Sherlock pátrá.mp3 .

Nezůstalo jen u rozhlasové verze, malou tištěnou příručku a návody na energetické úspory jsme rozesílali zájemcům a rozdávali na vrátnici rozhlasu, desítky příspěvky na tato témata si vyžádaly a uveřejnily časopisy Praktické žena, Vital, stručnou verzi návodů vydala Jaderná elektrárna Dukovany...Je příznačné, že několik isíc korun pro tisk zmíněných příruček v rozsahu asi 2000 výtisků jsem těžko sháněl, vypomohl Čs. rozhlas a ústav EGÚ Brno (dnes a.s.). Asi jsme předešli dobu - od té doby na propagaci energetických úspor bylo vynaloženo mnoho milionů...

O historii rozhlasového příjmu a vysílání

Kdyby vás zaujalo i příbuzní téma, můj vztah v rádiím všeho druhu a k rozhlasovému vysílání, otevřte si Rozhlas.doc