Byl jednou jeden klub důchodců

  Tím klubem, který byl (už není), byl rosický Klub důchodců, který podle mých skromných informací fungoval asi tak od roku 1988 až do nedávna, do roku 2007. Vykonával mimořádně širokou, všestrannou a - jsem přesvědčen - záslužnou činnost, obohatil život desítek, občas i stovek nejen rosických seniorů. Myslím, že jeho činnost by měla být alespoň rámcově zdokumentována a zhodnocena. O to se chci pokusit v těchto malých vzpomínkách.

Odbočím. Jsme rádi, že naše stránky navštěvujete, povzbuzuje nás to k další práci, k novým příspěvkům. Ale budeme ještě raději, jestliže o sobě dáte větičkou - dvěma vědět. Uvítáme vaše nejen ocenění ale i kritiku a přání, co byste na tomto webu rádi nalezli. Kniha návštěv obsahuje v závěru stránky potřebný formulář. Těšíme se na vaše řádky !

 Činnost klubu byla nesmírně různorodá. Je těžko určit, co patřilo k jejím nejzajímavějším okruhům. Byly to zájezdy, tuzemské a dokonce i zahraniční nebo poutavé velké společenské večery v někdejším Kulturním domě ? Pro naše seniory ale možná byly daleko důležitější drobné aktivity všedního dne.

 Možná to byl tzv. Babinec, týdenní pravidelní setkávání našich dam; rád bych řekl v „klubovně“ , ale náš klub vlastně nikdy žádnou svoji klubovnu neměl. Říkalo se jim také „ručprnda“ , oficiálně sezení u ručních prací, pletení, háčkování, vyšívání; jejich nezanedbatelnou součástí samozřejmě byly „prndy“, výměna informací o všem zajímavém v našem městečku, o lidech a událostech…

 Možná to byl Hlahol, neformální pěvecké sdružení, které týden co týden se setkávalo, přezpívávalo část svého poutavého repertoáru nádherných lidových písní; jeho sbormistr, Zdeněk Hlaváč však často přicházel s novými písněmi, novými objevy, které pilně zaznamenával na magnetofon, nebo video, aby se je naučil, zaznamenal jejich text a mohl dále zprostředkovat. K jeho činnosti samozřejmě patřil nácvik repertoáru pro společenské večer, večery s písničkou a další a další příležitosti.

 Všední dny penzistů občas prosvětlily dny sváteční. Zatím co ty předchozí byly omezeny na poměrně malý okruh, velký zájem soustředily „večery s písničkou“. Konaly se v nějakém větším sále, poslední dobou hlavně v prostorné „hospodě u Veselových“ a zaznamenávaly obrovská zájem. Prostorný sál sotva stačil zájmu, tak jak přibývali hosté, sháněly se stoly, židle. Hlavním bodem programu byla písnička, někdy v „samoobsluze“, doprovodil je někdo z členů klubu, nejčastěji Standa Kubeš, občas Imra Lencz, jindy se pozvala některá z místních hudebních formací, např. pana Koláčky. Opravdovým svátkem byla návštěva znamenité folkové skupiny Roverů. Organizátoři nezapomněli na malé pohoštění, náklady krylo symbolické vstupné, za vlastní si každý mohl dopřát kávu, čaj, skleničku vína nebo korbel piva.

 Napříč klubem vznikala četná nová přátelství a s nimi řada neformálních setkání, např. k životním jubileím, velmi oblíbená byla setkání  k oslavě Silvestra, nebo příchodu Nového roku. Jejich dějiště se střídalo od případu k případu, kdysi v některé klubovně kulturního domu a po jeho prodeji (!) v klubovně mysliveckého sdružení (i ta byla „zprivatizována“), v salonku restaurace na koupališti nebo kinokavárně. Okruh účastníků k oslavě významných dnů roku zpravidla nebyl omezen, kdo měl chuť, ten přišel.

 Takovou drobnou kuriozitou mohlo být „rodičovské sdružení“, desítka seniorů, až na výjimky rodičů dětí, ze stejné třídy místní školy. U malého pohoštění pravidelně hodnotilo životní příběhy svých ratolestí i svůj. 

 Neměl bych zapomenout na řadu besed s promítáním amatérských filmů a hlavně diapozitivů. Ročně jich bylo několik, autoři a témata se střídala. Původně v některé klubovně kulturního domu, po jeho „odkulturnění“ zpravidla v kině, laskavostí jeho provozovatelů. Připomínaly se události z historie města, cestovalo po vlasti i po vzdálených krajinách.

 Činnost žádného podobného sdružení nevzniká samo, předpokládá nejen zájem členstva (v tomto případě zcela neformálního), ale hlavně několika osobností, schopných dát mu náplň, nápad a řád i „včeliček“, schopných obětavě přispět k realizaci. Klub byl po mnoho let organizací registrovanou se svým předsednictvím. V této souvislosti bychom si měli připomenout někdejší předsedkyni (†) Slávku Čuprovou, která kromě té drobné každodenní práce se stala hlavně organizátorkou několika krásných zahraničních zájezdů. Tíhu organizace práce klubu později nesli hlavně Mařenka Svobodová a Anička Fojtová. Jejich zásluhou byly prakticky měsíční zájezdy do brněnských divadel od začátku až do konce divadelní sezóny, Ale náplň těch nejvýznamnějších akcí byla především výsledkem nápadů naší - jak jsme říkali paní režisérky (†)Aničky Petrčkové a sbormistra Hlaholu a všestranného organizátora zájezdů (†)Zdeňka Hlaváče. Těch včeliček, schopných přiložit ruku k dílu bylo více, o některých se příležitostně zmíníme v souvislosti s konkrétními akcemi.

Klub bezmála po 20 let žil intenzivním životem, neobyčejně obohatil život mnoha rosických seniorů, dal vzniknout mnoha přetrvávajícím přátelstvím, přestože, jak jsme se už zmínili, nikdy neměl svoji klubovnu, vždy jen někde hostovala. Rosická radnice nedokázala pro své seniory vytvořit minimum podmínek, poskytnout podporu adekvátní významu tohoto sdružení. Před pěti lety jsem podnikl rozsáhlý průzkum organizací seniorů v okolí, ukázalo se, že všude, i v daleko menších obcích mají podstatně vyšší finanční i faktickou podporu samospráv. S příslušnou analýzou jsme navštívili vedení města a žádali o zlepšení situace. Jak se dalo očekávat, nestalo se vůbec nic, zdá se, že zdejší radnice potřeby této skupiny obyvatel zcela ignoruje. Abychom nebyly neobjektivní, ročně pro ně organizovala týdenní rehabilitační pobyt na Vysočině. Neopomněla však roční finanční dotaci poskytovanou klubu, vyinkasovat na krytí souvisejících nákladů na dopravu a pobyt svého aktivisty.

                                                                                                *  *  *

 Vzpomínky na rosický Klub důchodců s ohledem na jejich předpokládaný rozsah rozdělím do několika částí. Každý z nich zaznamená jeden okruh činnosti Klubu.  Mým hlavním problémem je nedostatek kvalitních fotografií, které by minulé aktivity dokumentovaly. Vypomohu si vystřižením obrázků z videí, které jsem na některých akcích točil, jejich kvalita proto nebude nijak dobrá, ale snad oceníte jejich dokumentační hodnotu. Snaha o použití větších množství fotografií vede k poměrně rozsáhlým souborům. S ohledem na omezení, která jsou vlastní dané kosntrukci stránek jednotlivá témata budu muset rozdělit na několik více dílů.

 Chcete-li mi pomoci na dokumentování činnosti našeho Klubu tím, že mi nějaké zajímavé fotografie zapůjčíte, budu rád. Oskenuji je, řádně vrátím a použiji v dalších dílech vzpomínek.

K činnosti beze sporu velmi zajímavé a poutavé, patříly zájezdy. Věnuji jim samostatnou stránku.

 Společenské večery

 Tento díl se bude snažit alespoň rámcově zmapovat nesmírně bohatou „domácí“ činnost klubu formou nejrůznějších společenských setkání. Je to úkol nesmírně složitý a náročný. U zájezdů, které byly předmětem předchozích úvah nás paměť nebo fotografie vedou od místa k místu, lépe zaznamenávají děj. Společenské večery Klubu byly nesmírně různorodé, od prostých setkání s poslechem některé místní hudební formace nebo i vlastních amatérských hudebníků v někdejší klubovně 3 KD nebo v sále hospody u Veselých až po velkolepé společenské večery s promyšleným programem a taneční hudbou v KD. Z jejich programu má paměť zaznamenává toliko útržky a ani fotografie, které se mi zatím podařilo získat toho mnoho nepoví.

Malý ilustrovaný přehled najdete na Společenské večery.doc (817 kB)

Umíme se bavit - na Rybářské baště

 Ten nadpis by měl být napsán v minulém čas, protože večer, který tyto historické obrázky připomenou, se odehrál někdy kolem roku 1990. (Omluvme jejich kvalitu, jsou přefotografované ze starých diapozitivů). Pro odpoledne na Rybářské baště jsme s naší paní režisérkou, Aničkou připravili bohatý program, plný soutěží, písniček a veselí. Zlatým hřebem bylo nicméně nezapomenutelné taneční vystoupení našich děvčat – pravda, sólistku jsme si vypůjčili z mladší generace. Ani závěr nebyl marný, chlapi připravili spousty dřeva a nad zatemnělým údolím se v pozdních večerních hodinách rozsvítil mohutný táborák. A že k táboráku patří trampská písnička, je nad slunce (nad měsíc) jasné… Jak to celé bylo, najdete na Umíme se bavit.doc (1,2 MB)