Motorismus a já - I

Asi budete se mnou souhlasit, že vůně benzínu byla a asi je pro každého normálního kluka neobyčejně slastná a později, alespoň v mé generaci k tomu přibyla i vůně ricinového oleje (pokud vám to dosud unikalo, míchal se jako mazivo do paliva pro dvoudobé motory motorek). Se mnou to nebylo jinak. Dlouho jsem nebyl mezi těmi šťastnými, kdo se mohli svézt v tom fantastickém vynálezu, automobilu, mí sourozenci se už v raném věku stali pasažéři dědečka automobilu“, kterým vládl můj strýc, řidič bohatého židovského podnikatele (já se teprve klubal na svět).

Jakmile jsem však dosáhl věku dostatečného pro získání řidičského oprávnění alespoň pro motocykl, neváhal jsem. Musím dodat, že r.1948 šlo o úkon ryze administrativní, udělovalo se bez jakéhokoliv výcviku dokonce i bez zkoušky z dopravních předpisů. Na vlastní motorku jsem samozřejmě nemohl pomýšlet, naštěstí tu byl můj věrný kamarád, který na svůj první stroj, nezapomenutelný Jawa 100 Robot dokázal uškudlit. Umožnil mi absolvovat mé první kilometry za řídítky a dokonce zdokonalit se v příslušném umění.

Tento nezapomenutelný stroj a vůni benzínu z poloviny minulého století vám přiblíží článek Motorismus a já.doc (543 kB) . Jako u mnoha dalších, i můj vývoj coby motoristy pokračoval automobilem, ještě r. 1948 jsem absolvoval řidičský kurz. Tatra 57 a navazující Erena, na nichž jsem výcvik a zkoušky obasolovoval jistě stojí za připomenutí. Ale chci se pochlubit i tím, že už ve svých dvaceti jsem mohl zasednout za volant skutečné F jedničky, monopostu Tatra. I o tom bude další díl o motorismu Motorismus a já II.doc (463,5 kB)