Jak jsme si namalovali ticho

 Marian Palla přišel v  Salonu (literární příloha Práva, 2,3.6) se senzačním nápadem, natočit, zaznamenat TICHO. A nápad okamžitě uskutečnil, posvátné ticho, nejvyšší, nejméně násilnou formu hudby, TICHO, našel ve sklepě, uprostřed peřin. Abyste se s ním mohli rovněž potěšit, dává nám je nezištně k disposici na internetu na https://www.uloz.to/8441356/perinove-ticho-ze-sklepa-wav. Můžete si to stáhnout, je to 45 minut bezpečného naprostého ticha, zaujme-li vás, můžete si je vypálit na CD a pouštět do sytosti.

 Napadlo mě, jeho nevšední zvukový záznam ilustrovat graficky, tak vzniklo mé zcela ojedinělé výtvarné dílo TICHO, které reprodukuji na prvním místě. Abych ovšem zabránil jeho neodpovědnému pirátskému šíření, chráním si autorská práva na tento výtvor, jsem rozhodnut nabídnout je brzy některé aukční síni. Potěšte se! 

 Potom jsem se zarazil, namalovat ticho se mi najednou nezdála až taková ptákovina, ale docela vážný výtvarný úkol. Pustil jsem se do hledání, ticho jsem nalezl ve fotografiích hluboko pod vodní hladinou, v kosmu i v pokojných lodích katedrál, nádherné snímky všech těchto prostředí se dají snadno vyhledat. Ale hledal jsem něco originálního.

 Protipól ticha, Křik, namalován byl, obraz Edwarda Muncha je dostatečně znám a srdce přímo drásá. Dopustil jsem se svatokrádeže a TICHO jsem znázornil parafrází jeho díla, jeho postavě jsem přelepil ústa. Bylo to příliš drastické, šokující, zatoužil jsem po tichu přátelském, vlídném, co duši pohladí.

 A tak jsem úkol předhodil svým internetovým přátelům, převážně přítelkyním. Odezva byla takřka okamžitá, vzniklo několik pozoruhodných studií, navíc doprovázených živou diskusí. Mila je umístila do zasněžených plání.

 Růženka se pokusila o něžný pohled dítěte, tiché dovádění ledních medvědů v nekonečném vzdáleném prostoru.

Jirka se rozhodl pro fotografii, velebné kroužení čápů vysoko nad oblaky.

Nepochybuji, že další díla, další TICHA budou vznikat, dokonce i mé jeho čistě tmavě fialové zobrazení vzbudilo slušný ohlas i diskusi, řešilo se, zda je ticho bílé, černé, či barevné.

 Jednotlivá díla trpělivě shromažďuji a už přemýšlím nad jejich soubornou výstavou, možná v prvotní formě, možná ve tvaru velkolepé audiovizuální produkce. Co je jisté, výstava bude doprovázená reprodukcí Mariánova pozoruhodného záznamu ticha, případně záznamů z dalších prostředí, z mořských hlubin, kosmu. Na jeho reprodukci naváže moderní balet a recitace veršů beze slov. Mohl by to být jedinečná Performance – pro realizaci snad najdu ty pravé!

 Zkusím to, finančně by mohl vypomoci Vít Bárta, ozvučení, totiž o-tišení bych chtěl mít velmi kvalitní, pro jistotu se obrátím na PromoPro, taneček bych svěřil osvědčenému souboru VV, o recitaci beze slov bych požádal někoho z poslanců, kteří milují ticho (vlastní), těch, co ještě ve sněmovně nebylo nikdy slyšet.

Ještě drobný dodatek, nalezený na internetu.