Bajkalské etudy

Nejdříve bych vám měl autora většiny těchto řádků a hlavně fotografií z minulého století, Sašu, Alexandra Alexandroviče Košeleva představit. Věk, v době kdy vznikly, něco přes třicet‚ sportovní postava‚ větrem ošlehaná tvář je zarámovaná neposlušným‚ trochu narezavělým plnovousem a stejnými neposlušnými vlasy. Výjimečně ho uvidíte ve společenském obleku - na vědeckých konferencích‚ sympoziích, zdálky však okamžitě vnímáte naprostou rozpornost této kombinace. K té tváři patří tajgou protřelá větrovka, na rameni obrovský fotoaparát; každou chvíli a za všech světelných podmínek ho někam namíří‚ aby zvěčnil prchavé okamžiky svého bohatého života. Inženýr‚ kandidát věd a věčný tulák. V každé volné chvíli neúnavně vláčí svůj batoh a nevynechá jednu příležitost‚ aby se připojil k nějaká zajímavé expedici. Kam ? Především k Bajkalu‚ do sibiřské tajgy.

Seznámili jsme se díky spolupráci našich ústavů‚ Sibiřského energetického ústavu Akademie věd SSSR a Komise pro energetiku naší ČSAV.  Snad více než odborné zájmy nás sblížila společná láska k tomu jedinečnému daru přírody‚ k Bajkalskému jezeru.

Společná láska ... ? Ta moje je tak trochu platonická. Od Bajkalu mne dělí 7000 km, byl jsem na jeho březích čtyři - pětkrát‚ strávil noc na břehu u jeho křišťálově čistých vod‚ pil jsem ji plnými doušky, tu nejčistší pitnou vodu světa‚ toulal se mezi limbami, a břízami okolní tajgy‚ trhal upolíny z obrovských koberců‚ které na podzim rozkvetly do krásy‚ ale co to všechno je na ten nekonečný prostor.

Saša bydlel v Irkutsku‚ 70 km od výtoku Angary. Jezero a vše co k němu náleží‚ ho natrvalo upoutalo. O své zážitky se rád podělí a tak díky dopisům‚ které jsme si koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let minulého století vyměnili a jedinečným obrázkům, kterými své dopisy doprovodil, jsem poznával Bajkal dál a dál.

Otevřte si Bajkalské etudy.doc (1,1 MB)