Dnes je to jednoduché, rozhodnete se, vytáhnete pas, nebo dokonce jen občanku, směníte valuty, zakoupíte jízdenky či letenky, zítra můžete vyjet… Jak prosté! A je to přitom jen několik málo desetiletí, co tato možnost jednoduše neexistovala. Možná vás budou zajímat řádky pamětníka o tom, jak se do zahraničí cestovalo kdysi v minulosti dávnější i nepříliš dávné. Musím zdůraznit, povětšinou bez peněz, bez jakékoliv směnitelné měny.

Je to už dávno, ale snad nebude škodit zavzpomínat na zcela nevšední zážitky, které pro mne znamenaly vůbec první zahraniční cesta, první cesta na těžko dosažitelný Západ, cesty doprovázené menšími i většími trapasy, vyplývajícími z toho, že valuty, ty "tvrdé" , pro našho občana jednoduše neexistovaly.

Mé vzpomínky začínají kapitolkou

Má první zahraniční cesta

 To mé kdysi začíná koncem padesát let a má první cesta byla z dnešního pohledu zcela nezajímavá, do tehdy sousedícího Maďarska, z Brna snad pouhých 5 hodin rychlíkem. Pro mne to byla tehdy zcela nevšední, nezapomenutelná událost, moci poprvé překročit – neváhám říci – hranice snů. Bylo mimořádně zajímavé i to, co této mé cestě předcházelo, než vás pozvu do cíle mé první snové cesty, vaši pozornost budu ještě chvíli napínat.

Pokračování si můžete otevřít na Cestování v minulém.doc (1,3 MB)