Beseda se nám vydařila

Dne 12.6 v 18 hod se členky, členové a příznivci někdejšího Klubu důchodců v Rosicích sešli v prostorách Městské knihovny, aby si zavzpomínali na bohatou činnost někdejšího Klubu. Důstojné prostředí i potřebnou techniku pro tuto akci jim poskytlo vedení knihovny, pani Rovná a Wenzelová jim dokonce připravily i malé občerstvení. Prostor, který knihovna pro tyto účely skýtá, byl zaplněn prakticky do posledního místa. Bylo nač vzpomínat, koho si z někdejšího klubu připomenout, naštěstí některé úseky jeho bezmála dvacetileté činnosti Imrich Lencz, který besedu připravil a vedl, zaznamenal na video a na diapozitivy. Ale nejen se promítalo, po zhlédnutí videí se i povídalo, rozpomínalo…

Orlickými horami

 První video se bylo nazváno „Orlickými horami“ a je záznamem mimořádně bohatého programu jednoho zájezdu „miniklubu“ pro 10 účastníků, který jako obvykle vymyslel, naplánoval a do posledního detailu zajistil Zdeněk Hlaváč. Na týden jsme se zabydleli v rozkošné zemědělské usedlosti v Líšnici, odkud jsme den co den vyráželi do zajímavých míst.

Samotná cesta do Líšnice byla protkána řadou zastavení: na zámku Nové Hrady, v Litomyšli.

 Druhý den jsme začali v Deštném, pokračoval návštěvou Šerlichu, Nového Města nad Metují a památky 2. světové války, pevnosti Dobrošov. Mnoho času nám už nezbylo na prohlídku zámku Opočno, který svými arkádami připomíná Rosice. Ve středu nás čekala další nezničitelná pevnost Hanička s výkladem kousku vojenské historie. Pokračovali jsme v Kunvaldu u památníku učitele národů J.A. Komenského i prohlídkou památného „Domu na sboru“. Zlatým hřebem dne se stala procházka kolem Moravské brány, údolím Divoké orlice. 

 Další den jsme věnovali prohlídce dalšího zámku Častolovice, o který pečuje osobně paní hraběnka Diana. Jen letmý pohled jsme věnovali zámku v Doudlebích. Další zastávku tvořil Letohrad, muzea řemesel a jeho okolí. Kamera nezapomněla zaznamenat ani naše dočasné sídlo, Líšnici a její krásnou řeku Orlici.

 Naše výlety pokračovaly návštěvou hradu Litice, obdivovali jsme výtvor techniky, malou vodní elektrárnu v podhradí a sérii prohlídek zámků jsme ukončili v Rychnově nad Kněžnou. Kus dávné historie naší země jsme si připomenuli ve středisku experimentálního archeologického výzkumu Vila Nova. Den končil milou osobní návštěvou příbuzných spisovatelky Jindřišky Smetanové v půvabných Říčkách. Jedním z posledních bodů našeho zájezdu byla návštěva přehrady a elektrárny na Pastvinách, nebyla poslední, ale kamera již nestačila více zaznamenat.

 Společenské večery v Kulturním domě

 Děj dalších dvou videí se odehrává v Rosicích; popisují dvě velkolepé důchodcovské akce v někdejším kulturním domě. Mají společné téma „Klub důchodců v akci“. První popisuje Májové setkání v r. 1998, tedy kousek historie klubu. Druhé pod názvem „Veselí nám sluší“ se vrací pouze do roku 2004. Obě dokumentují jak bohatý program dokázali pro sebe i pro ostatní rosické seniory připravit členky a členové klubu.

 Zejména záznam setkání v r. 2004 vzbudil mnoho veselí. Jeho zlatým hřebem byla úsměvná taneční kreace pro soubor Hlaholu na hudbu „Babeta jde do světa“. Soubor se na parketě Kulturního domu do sytosti vydováděl, jednoduchá, ale mimořádně nápaditá choreografie Aničky Petrčkové a její úsměvné kostýmy pierotů a harlekýn, které členky klubu připravily, potěšily doslova každého – při předvedení v KD, i při shlédnutí obrazového záznamu. Tanečníci zapomněli na svůj věk, dováděli jak malé děti, s radostí, chutí, úsměvem. Jejich nálada, popírající pokročilá léta, nakazila přítomné v sále i ty, kteří se besedy zúčastnili. Veselí pokračovalo pěveckým vystoupením Hlaholu, který nacvičil jeho sbormistr Zdeněk a potom už se na hudbu rovněž nezapomenutelného pana Špačka tancovalo.

A vzpomínky účastníků ?

 Lví podíl na všech těch programech ovšem měli „naše paní režisérka“ Anička Petrčková a nezapomenutelný dirigent Hlaholu Zdeněk Hlaváč, které jsme si připomněli pomocí těchto obrázků. Kromě toho, co jsme viděli na promítacím plátnu, jsme si povídali o dalších zájezdech, tuzemských i zahraničních, dalších pamětihodných večerech. Vzpomínalo se na týdenní pobyt ve Vysokých Tatrách a na Východním Slovensku, na řadu výletů jednodenních a půldenních, na zájezdy do Rakouska, Vídně, na Semmering, do Solné komory a Alpská jezera, připravených někdejší předsedkyní Klubu, Slávkou Čuprovou. Litovali jsme, že Zdeněk už jen v nebeských výšinách nacvičuje sbor cherubínů a asi je učí svoji oblíbenou V Zarazicách krajní dům, Anička se asi ujala choreografie skupiny nebeských andělů, vznášejících se na bílých obláčcích a – abychom nezapomněli – Vlastička Faterová před tváří Matky Boží zpívá své Ave Maria…Mnozí si jen v duchu připomněli další členy Klubu, kteří už nejsou mezi živými a padla nejedna slza. V pokročilém věku nás potkává více loučení než vítání, ale to už k lidskému životu neoddělitelně patří.

  Soustředěná pozornost účastníků

  Řekli jsme si, na podzim bychom se měli znovu sejít a připomenout si další kapitoly bohaté činnosti našeho někdejšího Klubu důchodců.

                                                                                                 Imrich Lencz