Byl jsem, byli jsme, u toho - z historie techniky

 V mém dětství, snad má smysl počítat je do mých deseti, byl svět, ten technologický, kolem nás jiný, zcela neporovnatelný. Elektřina ještě nedorazila ke každému Evropanovi a když, tak v jeho domácnosti často temně žhnuly jedna – dvě žárovky a pouze v nejlépe vybavených domácnostech se skvěla jedna zásuvka. Nejprve se k ní připojovalo primitivní rádio, postupně si nesměla razila cestru do domácností žehlička, primitivní vařič. Rozhlasové vysílání bylo už na mnoha místech dostupné, ale leckde se přijímalo pomocí krystalky na nepohodlná sluchátka, u těch trochu movitějších ty dvě-tři stanice už vyhrávaly nahlas, vysílání se ozývalo z elektromagnetického ampliónu. Televize, přenos obrazu, se rodila teprve v představách fyziků, nacházela se ve stadiu pokusů pomocí rychle rotujícího děrovaného kotouče a blikající neonky rozložit obraz na body a opět složit na cosi, co vzdáleně připomínalo předlohu. Základní výpočetní pomůckou matematika, technika bylo logaritmické pravítko, kuličkový abak či sčot… Stačil však život jediné, dvou generací aby se svět techniky změnil nepoznání. Byl jsem u toho a už jako malý kluk jsem s otevřenýma očima začal sledovat ten fantasticky rozvoj, zrod nových a nových vynálezů, jejich stále vyšších a výkonnějších generací. Snad nebude škodit alespoň něco z nich si připomenout.