Výlety nejen do minulého století
Počítám, počítáš, počítá
Dnešní stolní personální počítače a note-booky se u nás rozšířily v podstatě až v průběhu posledních cca 20 lel. Co jim předcházelo, čím byl vybaven technik, účetní, geodet, jejichž denním chlebem byly mnohdy rozsáhlé a náropčné výpočty ? Udělejme si malou exkurzi do minulosti výpočetní techniky.
Výpočetní pomůcky minulosti
Dnešní studenti považují patrně za samozřejmost nejrůznější kalkulačky, od těch nejjednodušších se základními početními úkoly, až po ty složitější, vědeckotechnické nebo dokonce programovatelné Za našich mladých let, v průběhu minulého století, byla situace zcela rozdílná. Kalkulačky, jak je známe dnes se dokonce nevyskytovaly ani v účtárnách a projekčních kancelářích, dokonce i projektant a geodet se musel obejít bez jejich služeb. Zkusme se v tomto směru malinko rozhlédnout, připomenout, jak pracně se kdysi počítalo, kalkulovalo, projektovalo. Více Výpočetní pomůcky minulosti.doc (125 kB)
Co předcházelo číslicovým počítačům
Pro někoho nepříjemná nutnost, pro jiného povolání, nebo dokonce zábava. Osobní počítače, PC, dobyly svět, málokdo si ale uvědomí, že proces jejich vítězného tažení trvá pouhé desítky roků. A jejich předchůdce, první číslicový počítač ENIAC teprve nedávno oslavil šedesáté narozeniny (1946).
Snad je na místě si ho trochu připomenout. Tranzistor se teprve rodil, ten první skutečně funkční přišel na svět dokonce ještě o rok později, takže vynálezci prvního číslicového počítače byli odkázáni na veliké, energeticky náročné, těžkopádné elektronky. ENIAC obsahoval fantastický počet 17468 elektronek, na 70000 odporů, 10000 kondenzátorů a byl rozmístěn na ploše 167 m2. Vážil na 30 tun a vyžadoval elektrický příkon 160 kW, dostatečný pro vytápění menšího bytového domu. Jeho výpočetní výkon vůbec neodpovídal jeho rozměrům a váze, byl schopen vypočíst pouze cca 5000 součtů, 357 součinů nebo 38 podílů za sekundu.
Takto začíná má úvaha o počátcích toho fantastického tažení, které znamenal vynález či vývoj číslicového počítače. Byl jsem u toho a s plným zaujetím jsem ten pro technika fascinující proces sledoval a prožíval. San uvítáte mé vzpomínky, byl jsem od počátku jedním z nanejvýš aktivních užívatelů této techniky. Otevřte si první díl mého povídání na Počítam, počítaš_Č.doc (422,5 kB)
Počítám, počítáš, počítá – 3, aneb já a počítač
Psal se rok 1960. Odborný tisk přinášel první zprávy o rodící se technice číslicových počítačů. Slovenská akademie věd dovezla první URAL, neohrabaný mnohatunový počítač s tisícovkami elektronek. Výzkumný ústav matematických strojů propracovával reléový počítač SAPO, koncepčně nesmírně zajímavý tzv. pětiadresový stroj, který pokud šlo o jeho stavební elementy byl už při svém zrodu odsouzen k zániku (později nenapravitelně shořel). V Brně jsem vyslechl přednášku jeho tvůrce, Doc.Svobody a nesmírných perspektivách této techniky, zněla jako utopie, ale bezmezně mě zaujala.
Nesmírně progresivní výpočetní oddělení MEZu Brno dovezlo už konstrukčně velmi slibný tranzistorovaný počítač MINSK 1, rozměrné a energeticky náročné elektronky v něm byly nahrazeny malými nenáročnými tranzistory, a obsahoval žhavou novinku, tzv. ferritovou vnitřní paměť, brněnská technika se rozhodla pro malý německý stolní počítač LGP; jeho výhodou bylo, že byl spřažen s elektrickým psacím strojem.
Rekvalifikace je dnes velmi oblíbený termín, neméně frekventovaný je pojem celoživotního vzdělávání. Nepřemýšleli jsme se nad termíny tohoto druhu, ale energicky rozhodli vyzkoušet, prověřit, co tato nová technika umí. Rozdělili jsme si síly. Zdeněk Moravec nastoupil do kursu programování na LGP, já jsem se rozhodl prověřit, co dovede MINSK 1. Vzápětí se připojil Mirko Konečný a další kolegové.
Upřímně řečeno MINSK 1 toho dovedl zatraceně málo. Výpočty výlučně ve dvojkové číselné soustavě, programování v tzv. strojovém kódu na konkrétních adresách nevelké paměti. Jak to bylo dále , to si můžete přečíst na Já a počítač.doc (527 kB) .
